Od svých šestnácti let si schovávám tyto křížovkářské noviny, protože tam jsem to napsala a tak to bylo a je. Neskutečné, a nebo úplně jasné ... Čtěte níže:
Od mala jsem ráda šila v ruce. Ve třinácti mě naučila základy na šicím stroji moje babička (babička, kterou si našel dědeček potom, co ovdověl). A tahle babička - krejčová, měla maminku a ta, hádejte co ... vyšívala. Prababička Emilka už nemohla chodit, a tak sedávala na své posteli a vyšívala a vyšívala a učila mě to. Během rodinných návštěv jsem sedávala u ní, hrabala se v bavlnkách a prababička mi ukazovala různé stehy a já jí pak vozila ukazovat, co jsem doma vyšila. Ke čtrnáctým narozeninám jsem dostala od dědečka a babičky svůj první a zatím jediný šicí stroj Veritas Rubina. Miluju ho ♥, je to přítel!
Často jsem se sama sebe ptala, jak po nás mohli ve škole v osmé třídě, chtít, abychom se rozhodli, co chceme v životě dělat. Já chtěla tenkrát šít šaty a navrhovat oblečení. Šila jsem v těch letech podle Burdy a oblečky si potom ještě zdobila. ALE ... to bych musela na školu do Liberce a to rodiče až tak nechtěli. Takže jsem zůstala doma a šla se učit rytečkou skla, protože jsem "ráda a hezky malovala", jak dospělí říkali. Rozhodně toho nelituji. Uměleckou rytinou (v Novém Boru) a později broušením skla (v Kamenickém Šenově)jsem se také mohla dobře výtvarně vyjádřit a uspokojit tak svou přirozenou potřebu něco tvořit. Dnes je mi jasné, že jsem v těch svých čtrnácti letech úplně přesně věděla, co chci. A všechno potom, i když to bylo fajn, byla jen odbočka a dobrá zkušenost. Cituji (se): "...uvědomuji si, že je to atraktivní prostředí (tím jsem myslela módu, chichi) pro většinu dívek, ale budu pro svůj sen dělat všechno." A výsledkem je JEN LEN :-)
A ty noviny, ta soutěž? Na učiliště v Novém Boru jednoho dne (v červnu 1992) dorazil fotograf z "Šestnáctky" a nás učitelka nahnala se vyfotit a něco o sobě napsat (nebylo to dobrovolné, to bych neměla tuhle milou vzpomínku). Jenže to bylo místo matiky, tak jsem to skousla i já. Důležitá poznámka: na fotce mám zrovna halenku vlastní výroby :-), není to moc vidět, bílá s černým puntíkem (v té době má hodně oblíbená látka, protože jsem z ní měla ještě sukni a sáčko, jen doufám, že jsem nenosila všechny ty puntíky naráz). Z každého čísla "Šestnáctky" vyhrála vždy jedna dívka. Hlas jste mohli poslat po vyluštění příslušné křížovky. V mém případě je to nějaká úplně blbá křížovka, protože nikomu z rodiny (ti byli asi jediní, kdo mi chtěl poslat hlas) se nepodařilo ji vyluštit :-) No schválně to můžete zkusit:
Tak, a pro dnešek mi to retro stačilo. Možná ještě někdy příště vytáhnu fotky se svými "modely". Na to ovšem zatím nejsem připravená :-)
